Senát dosáhl dílčího vítězství. Vláda rozhodla 14. října o zpětvzetí svého návrhu Parlamentu na vyjádření souhlasu s ratifikací změny Dohody o zřízení Mezinárodní investiční banky (MIB). A to s nejvyšší pravděpodobností v reakci na odpor senátních výborů, především toho zahraničního, který odmítl vydat Senátu doporučení k udělení souhlasu. Předmětem této změny je přesunutí sídla MIB z Moskvy do Budapešti, což je špatný nápad hned z několika důvodů – ekonomických i bezpečnostních. Navíc, v rozporu s tvrzením Ministerstva financí, nejde ani zdaleka o standardní mezinárodní bankovní instituci a rozhodně pro nás není členství v ní výhodné.
Důvodů k ostražitosti je hned několik
- Mezinárodní investiční banka je pohrobkem RVHP a s naším ratingem na finančních trzích jsme to my, kdo MIB zvyšuje kredibilitu, nikoliv naopak.
- Maďarsko, na jehož území MIB přesouvá své sídlo, před lety z této instituce vystoupilo a až v roce 2015 opětovně vstoupilo. Stalo se tak nedlouho poté, co se začaly utužovat vazby Viktora Orbána a Vladimira Putina, jejichž důsledkem byla například utajovaná a pro Maďarsko dle veškerých dostupných informací nevýhodná dostavba jaderné elektrárny Paks ze strany Rosatomu (k tomu více například zde: https://www.respekt.cz/politika/madarske-ceste-na-dostavbu-jadra-se-rozhodne-vyhnete).
- Rekordní investice MIB do společností v ČR vypadají na papíře sice dobře, ale ve skutečnosti z nich ČR nic nemá. Při bližším pohledu totiž zjistíme, že beneficienti těchto investic jsou v ruských rukou. V případě Pilsen Steel, kterým se MIB ohání jako největší investicí ve své historii, je situace ještě ošemetnější. Banka jí totiž poskytla investici v okamžiku, kdy z důvodu tollingu byla naprosto ztrátová a nevyhnutelně směřovala ke konkurzu. Podle insolvenčního správce se však nejednalo jen o velmi nerozvážné rozhodnutí ze strany MIB, ale cílem bylo znevýhodnit tuzemské věřitele v rámci konkurzního řízení ve prospěch ruské státní banky Vněšekonombank. Z toho důvodu také insolvenční správce odmítl pohledávky MIB uznat. Je na místě poznamenat, že na podobné „investice“ jdou také peníze z našeho členského podílu v bance (více o situaci kolem Pilsen Steel například zde: https://www.idnes.cz/…/kovarny-hute-pilsen-steel-konkurz-kr…).
- Rusko má v MIB tak velký podíl (a chce si jej minimálně v takovém rozsahu ponechat i v budoucnu), že bez jeho souhlasu není možné nic uvnitř banky schválit. Rozhodující hlas má tak například u volby předsedy představenstva, který pak rozhoduje o každodenním chodu banky, všech konkrétních investičních projektech a také o veškerých personálních otázkách. Nepřekvapí proto, že v současnosti je jím Rus Nikolaj Kosov, o jehož vazbách na zpravodajské kruhy uvnitř Ruské federace se celkem otevřeně píše i v takovým médiích, jako je The New York Times (více zde: https://www.nytimes.com/2019/03/18/world/europe/hungary-russian-bank-spy-orban-putin.html).
- Čímž se dostáváme k naprosto nadstandardním imunitám, které představitelé, ale i prostí zaměstnanci a jejich rodinní příslušníci, dle současné podoby Dohody o zřízení Mezinárodní investiční banky, požívají na území členských států. Mezi celkem tradiční imunity patří nedotknutelnost sídla mezinárodní organizace, ale méně už trestněprávní nedotknutelnost zaměstnanců spolu s jejich rodinou a možnost je po vzoru diplomatů v případě jejich prohřešků pouze „vyhostit“ (tedy je prohlásit za persona non grata). Nebo nemožnost kontroly jejich zavazadel, na která se zároveň vztahují nulová omezení. Standardem jsou tyto výsady jen pro vrcholné představitele a navíc za specifických podmínek. Vzhledem k dominantnímu vlivu Ruska pak není těžké si domyslet, který stát bude mít nejvíce zaměstnanců a mohl by toho tak zneužívat. A nic na tom nemění ani skutečnost, že jsme jako Česká republika při ratifikaci této změny Dohody uplatnili výhradu a na území ČR se tento režim nevztahuje.
- No a tím se dostáváme ke kamenu úrazu s přesunem MIB do Maďarska. Členského státu Evropské unie a Schengenského prostoru, po kterém se tak mohou výše uvedené osoby relativně bez omezení pohybovat. Na místě jsou proto obavy, zda nedojde ke zneužívání výjimečného postavení MIB. Už známe rčení tvrdí, že příležitost dělá zloděje.
- Objevují se také obavy, že by MIB mohla sloužit k obcházení sankcí proti Rusku a jeho představitelům, například skrze podobné „investiční“ projekty. Nutno však dodat, že naše instituce žádný takový případ doposud nepotvrdily (více například zde: https://byznys.ihned.cz/c1-66643980-clenstvi-v-mezinarodni-investicni-bance-neni-pro-cesko-vyhodne-senatni-vybor-doporucil-odejit).
- Bývalý slovenský prezident Andrej Kiska dlouhá léta zdržoval ratifikaci dvoustranné smlouvy o zřízení pobočky MIB v Bratislavě a nakonec ji definitivně odmítl a odvolal svůj dřívější souhlas s prozatímním prováděním smlouvy, přičemž tak učinil na základě informací zpravodajských služeb (více zde: https://www.investigace.cz/ruska-banka-v-budapesti-brana-do-evropy/).
- Existuje navíc ještě další pohrobek RVHP, Mezinárodní banka hospodářské spolupráce (MBHS), o jejíž zrušení a rozdělení její majetkové podstaty v minulosti Česká republika usilovala. Nenašla se pro to ale uvnitř banky dostatečná podpora a my tak nadále zůstáváme členy. Existuje tak riziko, že dalším krokem po přesunutí MIB do Budapešti bude oprášení dříve neúspěšného plánu na spojení obou bank, čímž by vznikla podstatně větší instituce s dominantním postavením Ruské federace na území Evropské unie.
Přístup vlády
V roce 2014 začal tehdejší ministr financí Andrej Babiš vyvíjet z důvodu zefektivnění hospodaření státu a majetkových účastí v mezinárodních finančních institucích tlak na zrušení MBHS. Současně začal vyvíjet také tlak na MIB, aby se České republice začala majetková účast na ní konečně vyplácet, jelikož ta u nás do té doby neprováděla žádné investiční projekty. Tento plán má zcela jistě logiku a je možné jej označit za správný (byť lze diskutovat i o jiném možném postupu). Zmíněné rekordní „investice“ a snaha zrušit MBHS skutečně byly výsledkem jeho tlaku. Jak se však ukazuje, tento plán Andreje Babiše nevyšel, ba přímo ztroskotal. Nové investiční projekty MIB v důsledku pouze ohrozily postavení českých věřitelů v rámci konkurzního řízení o Pilsen Steel, vždy byly ve prospěch společností s ruským vlastníkem a Česká republika z tohoto vývoje nemá opět nic. Zatímco MIB naší přítomnosti dále využívá ve svůj prospěch a náš nesplacený podíl v bance narůstá, a tím i náš dluh vůči této instituci, který nakonec budeme muset zaplatit. Rozumné by tak bylo si tohle všechno konečně přiznat a odejít. Z obou bank.
K tomu se ale vláda zjevně nechystá. Dle svého usnesení č. 746 ze 14. října má ministryně financí dopracovat odůvodnění návrhu a v únoru 2020 jej opět předložit vládě ke schválení. Jde tedy skutečně jen o dílčí vítězství Senátu v této věci. Současně lze ale jen těžko očekávat, že ten by svůj přístup vzhledem ke všem uvedeným rizikům a okolnostem přehodnotil. Což zjevně bohužel platí i o předsedovi vlády a ministryni financí, kteří by museli přiznat svoji chybu. A je vlastně otázka, proč ji doposud přiznat odmítají. Na změny názorů jsme u současné vlády celkem zvyklí i v podstatnějších záležitostech. Nezbývá tedy než doufat, že jde jen o otázku času.
Vláda totiž udělila souhlas s prozatímním prováděním změny a MIB se už fakticky do Budapešti přestěhovala, řádnou ratifikaci mezinárodní smlouvy tím ale nahradit nemůže. A dle Dohody o zřízení Mezinárodní investiční banky je třeba zdárné dokončení řádného vnitrostátního procesu schvalování změn této Dohody, a to všemi členskými státy. Změna jinak nenabude platnosti a dle mezinárodního práva bude nadále oficiálním sídlem banky Moskva. Tedy samozřejmě za předpokladu, že Senát ve svém přístupu vytrvá. Pokud vláda nebude chtít vzít zpět svůj souhlas s prozatímním prováděním smlouvy (což by jinak po definitivním zjištění, že souhlas s ratifikací neobdrží, musela provést), nejspíše jí nakonec nezbude než svoji chybu přiznat a z MIB vystoupit. A je možné, že proto se rozhodla svůj návrh prozatím stáhnout, aby řešení problému oddálila. Při vytrvání Senátu ve svém přístupu ale může jen zahájením procesu vystoupení z banky minimalizovat dopad na své vztahy s Ruskem a Maďarskem, které by jinak takový obrat ohledně přesunu sídla jistě do určité míry poznamenal. Za úvahu pak samozřejmě stojí otázka, zda by takový odpor a cílené blokování oficiálního přesunu banky na území Schengenského prostoru i dalších nežádoucích změn, nebyl i za cenu diplomatické roztržky a naší nevýhodné účasti nakonec úplně nejlepším řešením pro všechny.